Historie obce a jejího okolí

sepsal Petr Rojík

Dějiny v datech chronologicky

seřadil M. Müller

Znak obce

vyhledal M. Müller

Historie obce a jejího okolí

Dějiny obce (sepsal P. Rojík)

Jméno Gossengrün středoněmeckého původu je odvozeno z osobního jména Goss, Gosse či Gozzo a přípony grüene znamenající zelenou, travnatou plochu vzniklou vyklučením lesa. Gossengrün tedy znamenal pozemek uprostřed lesů, který vymýtil osadník Gozzo. Z toho se usuzuje, že Gossengrün založili osadníci z Východních Franků (Gradl 1886, Erlbeck – Erlbeck 1979), čemuž odpovídá i charakter místního nářečí. České jméno Krajková získala obec až po sedmi stech letech existence v roce 1947 a připomíná slavnou tradici zhotovování krajek v 19. a 20. století.

Starší dějiny Krajkové (Gossengrünu) jsou propojeny s hartenberským panstvím. Hrad Hartenberg stojí 3 km východně od Krajkové na skalním ostrohu nad soutokem Svatavy a Dolinského potoka. Hartenberské panství bylo často dáváno do zástavy, jindy se ho zmocňovala šlechta a pak ho znovu konfiskovali panovníci. Z toho vyplývá časté střídání vrchnosti.

Krajková byla původně vsí prvně připomínanou 1250 (Bernau 1881) nebo 1350 (Pelleter 1876, Kuča 1998) pod jménem Gossengrun na panství Hartenberg. Také okolní sídla vznikla podle listinných pramenů ve stejném období: Květná (Plumberg, Blumenberch) 1277, Dolina (Loch, Loche) 1287, Markvarec (Marklesgrün, Markartsgrün) 1287, Kaceřov (Katzengrün) 1312. Tato sídliště dokládají zemědělskou kolonizaci území od 13. století. Protože sídla s kostelem jsou zpravidla starší než přifařené vesnice, předpokládají se počátky Krajkové před rokem 1250 (Gradl 1886, Fischer 1935, Erlbeck – Erlbeck 1979). Z papežských a diecézních soupisů desátků je doložena existence farnosti a farního kostela v Gossengrünu 1352 (1357), 1384 a 1400, kdy byl kostel přepaden a vyloupen (Brandl 1928, Erlbeck – Erlbeck 1979).

Dne 1. 6. 1481 udělil hrabě Václav Šlik z Lažan, pán z Holíče a správce královského hradu v Chebu, krajkovským měsťanům právo, podle něhož směli volně odkazovat a prodávat nemovitý majetek, provozovat řemesla a rozsuzovat sporné i trestné věci mezi sousedy. Václav Šlik dokonce daroval měšťanům pivovar (Kuča 1998). Městečko vykonávalo od 1485 soudní pravomoc, přičemž okolní vsi musely přispívat na soudní výlohy (podle býv. archivu chebské městské rady). Městečko však nepropustil z poddanského svazku Hartenbergu. Roku 1485 vymohl Václav Šlik u Vladislava II. Jagellonského pro trhové městečko Markt Gossengrün znak a právo týdenního trhu (Christl 1935, Dvořák 2001).
V královské listině se píše: „My, Vladislav, z Boží milosti král český, markrabě moravský a lucemburský, vévoda slezský a markrabě lužický, oznamujeme trhovému městečku Gossengrün (Markt Gossengrün), jeho soudci, radě, celé obci a všem obyvatelům jmenovaného městečka, současným i budoucím, že jsme mu udělili tyto milosti. Dáváme tímto listem na vědomí, že si přejeme, aby drželi týdenní trh. Dále mu milostivě udělujeme znak v podobě modrého štítu, na němž je ruka, po loket zakrytá plechovou rukavicí a držící hornické symboly želízko a mlátek se zlatými násadami…” viz dále: ZNAK

Soupisy robot a daní na panství Hartenberg ukazují, že v městečku Gossengrün 1525 bylo 31 selských dvorů a 13 robotníků. Vlastníci dvorů tedy ještě platili pozemkovou daň a konali roboty, zatímco v jiných městech loketského kraje pozemkovou daň odváděly městské rady. Loketský urbář hraběte Šlika (1525) a šlikovský urbář pro panství Hartenberg (1544) vyjmenovávají sedláky, kteří mají daňovou a robotní povinnost. Zatímco Oloví bylo 1555 povýšeno Ferdinandem I. na svobodné horní město a osvobozeno od služebních povinností a závislostí na panství Hartenberg, Krajková zůstala v dědičně poddanském vztahu k pozemkové vrchnosti na Hartenberku a její obyvatelé zůstali nevolníky.

Privilegia městečka byla potvrzena 1570 Maxmiliánem II. a 1593 Rudolfem II. (Kuča 1998). Již 1604 Jindřich z Písnice vyhnal při provádění protireformace evangelického faráře Roraria. Za třicetileté války v roce 1647 bylo městečko obléháno a okolní vsi vypleněněny. Městečko již nemohlo vydržovat faráře jako morální autoritu. Krátce po skončení války 1651 měl Gossengrün 236 obyvatel a 45 domů (podle soupisu poddaných). Hraběnka Maria Polixena z Písnice si 1659 velmi stěžovala na úpadek mravů. 1679-1680 byl do městečka zavlečen mor. Vrchnost zřídila izolační stanici Za rovinou (hinter der Eben) a hřbitov u Šibeniční louky (Galgenwiese). Ve farním obvodu zůstalo ušetřeno jen 18 manželských párů. Obyvatelé Gossengrünu se tehdy vzbouřili proti vrchnosti.

Maria Polixena z Písnice věnovala 1701 městečku mariánský sloup na náměstí. Do roku 1722 se Gossengrün rozrostl na 78 domů a do roku 1757 již na 116 domů (Kuča 1998). 1760 propustil Julius Jindřich z Písnice gossengrünské z nevolnictví. O rok později dal s paterem Wilhelmem Andreserem postavit kapli sv. Jáchyma a sv. Anny.

19. století začalo katastrofou, když městečko 1807 vyhořelo. Na paměť byla při cestě do Květné postavena kaplička sv. Trojice. Díky píli občanů a prozíravé komunální politice byly vytvořeny nové zdroje živobytí a Gossengrün se do roku 1843 rozrostl na 227 domů (Kuča 1998). Výrobky nástrojařů byly vyváženy do ciziny. Byla postavena přádelna vlny, továrna na výrobu záclon a sklárna na výrobu zrcadel a zrcátek. V sousedních Leopoldových Hamrech (Leopoldshammer) pracoval železný hamr, sklářská huť, mlýny a dokonce tu byly u pramene kyselky zřízeny lázně (Kuča 1998). Františčina sklářská huť (Leibitschgrunder Glashütte) na Libockém potoce byla založena 1806 Auerspergy a vyráběla sklo pro Starckovy minerální závody (Beran et al. 2004). V Gossengrünu byla 1819 založena první krajkářská škola v Krušných horách. Již roku 1847 pět faktorů zaměstnávalo 300 krajkářek. Gossengrünské šité krajky si záhy získaly mezinárodní ohlas. V Krajkové byly zhotoveny svatební šaty císařovny Alžběty nebo krajky pro pražského kardinála. Krajky byly vystaveny i na světové výstavě ve Philadelphii 1876.

Nové silnice propojily Krajkovou s okolím. Roku 1869 byl založen poštovní úřad, 1871 spořitelna a záložna, 1878 byl položen základní kámen školní budovy, 1908 vznikla chlapecká měšťanská škola, 1910 elektrárna na Libockém potoce a 1911 zavedena telefonní síť. Rozvoj městečka přerušila 1. světová válka, která si vyžádala mnoho obětí z řad obyvatelů Gossengrünu a okolních osad.

V roce 1930 měla obec 1 626 obyvatel, z toho bylo 1 603 Němců a 11 Čechů, všichni žili mezi sebou v míru a pěstovali čilý spolkový život. Hitlerův štvavý rozhlasový projev večer 12. 9. 1938 vyvolal provokaci opilých německých mladíků proti českým četníkům. Incident vyvolal řetěz událostí, které si zde vyžádaly sedm lidských životů. Druhá světová válka si vyžádala mnoho nevinných obětí i z řad místních obyvatel a svými politickými důsledky přeťala ostrým řezem dějiny obce. Při poválečném násilném odsunu Němců 1946 směřovaly transporty lidí z obce Gossengrün jak do americké zóny Německa (Regensburg, Mallersdorf-Pfaffenberg, Schwandorf, Ingolstadt, München, Forchheim, Sulzbach-Rosenberg, Marburg, Offenbach, Darmstadt), tak i do sovětské zóny (Wittenberg, Sondershausen). S vylidněním obce zanikl místní průmysl a byl téměř paralyzován život v obci.

Sídlo se podařilo zčásti dosídlit organizovaným náborem lidí ze vnitrozemí. V roce 1947 byl Gossengrün přejmenován na Krajkovou. V roce 1950 bydlelo v obci 839 obyvatel, převážně Čechů, tedy asi polovina předválečného počtu obyvatel. Do roku 1991 však počet trvale přihlášených občanů klesl na 611. Obyvatelé pracovali převážně ve sklárně na výrobu plochého skla, v živočišné výrobě v Dolině a Libnově nebo dojížděli a stěhovali se za prací do sokolovského uhelného revíru. Na Libockém potoce byla 1969 vybudována přehradní nádrž Horka.

Po roce 1989 došlo k transformaci výrob, např. v objektu sklárny byla zavedena výroba kabelových svazků a plastových trubek. Nyní má obec Krajková 890 obyvatel (2010) včetně připojených osad Anenská Ves, Bernov, Dolina, Hrádek, Květná, Libnov, Leopoldovy Hamry a Markvarec. Nadějí pro budoucnost jsou občanské aktivity, které ve spolupráci s obecním úřadem, sponzory a německými krajany směřují k obnově památek, paměti kraje a ke stmelení komunity. To se projevuje renovací kostela, Zausových varhan, Božích muk, kapličky, společným slavením výročí, výstavami fotografií, vydáváním publikací a webových stránek atd.

Rudní bohatství

Krajková s okolními osadami stojí na krystalických břidlicích – svorech. Tyto horniny mají prapůvod v usazeninách prvohorního kambrického moře. Při hercynském vrásnění při kolizi gigantických bloků byly sedimenty vyvrásněny do pohoří a oblast se natrvalo stala souší. Proto má horninový komplex šupinatou až příkrovovou stavbu jako například Alpy. Současně s vrásněním byly sedimenty přeměňovány tlakem, teplem a minerálními roztoky na krystalické břidlice – svory. Zajímavostí Krajkové je hojný výskyt granátů (Glückselig 1862) ve vrchní části svorového komplexu. Stříbřitě lesklé granátické svory poskytovaly po staletí materiál pro stavbu základů domů. Byly lámány v lůmcích, např. na západním konci Krajkové v lese u křižovatky silnic do Libnova a Leopoldových Hamrů. Granátický svor podobný svoru slavné Granátové skály v Táboře tvoří základnu hradní věže Hartenberg. Rozvolněné granáty lze běžně sbírat nebo rýžovat z písčitých náplavů Dolinského potoka. Nejsou to však drahokamy, ale obecné, rezivějící granáty s převahou železnaté složky.

Památky a turisticky významná místa

Střed Krajkové

Dominantou Krajkové je kostel sv. Petra a Pavla, původně gotický (první zmínka 1352), přestavěný renesančně (1583) a novogoticky (1868). Návštěvníka upoutá rokokový oltář s akantovými ornamenty, mistrovská dřevořezba italské provenience z 18. století. Pod kostelem stojí mariánský sloup, věnovaný městečku 1701 hraběnkou Marií Polixenou z Písnice a obnovený 1922. Současná socha Madony je od chebského sochaře Karla Wilferta z roku 1922 (Smola 2013). Architektonicky cenná je budova radnice s kampeličkou, s charakteristickými rohovými arkýři, která byla postavena 1928. Tvář náměstí je poznamenána prolukami v důsledku poválečných demolic opuštěných budov. V Krajkové se zachovalo několik hodnotných hrázděných a bedněných domů postavených ve stylu horního Poohří po požáru městečka 1807, např. Haasův dvůr čp. 145 (Kuča 1998). Při silnici z Krajkové do Květné stojí morový sloup připomínající morovou epidemii 1680. Na sloupu byl vyobrazen Kristus na kříži, sv. Šebestián a sv. Roch. Tato výzdoba však časem zmizela, sloup byl dlouhá léta vlivem nestabilního základu nahnutý a omítka poškozená. Opravu provedla místní firma i s kompletním narovnáním v roce 2008 (Müller 2013).

Zámek Hartenberg

Hrad Hartenberg je listinně doložen 1345 (Bernau 1881, Klsák 2008), ale založen byl již dříve. Při archeologickém výzkumu byly nalezeny mince a keramika z doby kolem roku 1300. Hartenberg byl původně románsko-gotickým hradem, který Písnicové přestavěli na renesanční zámek (Klsák 2008). Po poválečném vyhnání německé majitelky zámku objekt chátral a mezi lety 1984 a 1991 byl několikrát zapálen. Občanské iniciativy s finančním přispěním státu a sponzorů a s pomocí mezinárodních dobrovolnických kempů usilují o záchranu objektů.

Kaplička sv. Trojice

Kaple sv. Trojice, známá též jako Grotte (Jeskyně), stojí na Šibeničním vrchu (Galgenbergu) mezi Krajkovou a Olovím. Postavili ji v letech 1915-1917 z železnorudné strusky olovský farář Georg Marck a štukatér Josef Fischer za cenu mimořádných obětí (Eißner a kol. 1973). Místo je oblíbeným cílem výletů, meditací a pobožností.

Vodní nádrž Horka

Přehradní nádrž Horka leží západně od Krajkové na Libockém potoce (dříve Leibitzschbach). Byla vybudována v letech 1966-1969. Má zemní hráz vysokou až 40 m, hloubka vody dosahuje 34 metrů. Nádrž je dlouhá 6 km, zatopená plocha 130 ha, objem vody 19,2 mil. m3. Horka je vodárenskou nádrží s ochranným pásmem, která zásobuje Sokolovsko pitnou vodou.



Nahoru »

Dějiny v datech chronologicky

(seřadil M.Müller)

1277 – první zmínka o osadě Květná (dříve Plumberg či Blumenberg)

1278 – Dolina (Loch)

1287 – Markvarec (Marklesgrün, Markatsgruen)

1350 – získali hartenbergské panství Taut II von Schönbrunn, Habard a Albrecht von Hartenberg, jako léno od Karla IV. Tehdy patřily k Hartenbergu již osady Gossengrün, Plumberg , Loch, Adelsberg, Bürgles, Luphardsgrun, Rathmansgrun, Markatzgrun, Lauterbach a půl vsi Horn.

1350 – první doložená zpráva o obci Gossengrün (Krajková), která patřila jako poddanská ves jak dědičně tak i nevolnicky k Hatrenbergu dnes Hřebeny. (1350 se jmenovala Gossengrun, v roce 1357 Gossingrin, v roce 1364 Kossengruen, v roce 1384 Goczengruen, v roce 1507 Gossengrun, v roce

1848 Kocengrün. Prvotní tvar byl Gossengrun, který má v druhém členu slovo Grun-palouk, rovina a v prvním členu osobní či rodinné jméno Gosso nebo Gozzo, jež se vyskytuje již v 9.století.)

1350, 2. ledna – udělil český král Karel IV. obci dolové právo a právo kutat olovo

1351 – vzpoura selského lidu

1357 – byl v Gossengrünu otevřen farní úřad

1364 – ministr financí Karla IV. Tymo von Kolditz vykonává jako pán z Hartenbergu darovací právo pro kostel

1400 – kostel byl vyrabován loupeživou hordou

1409 – patřil Hartenberg (Hřebeny) rytíři Janko Malerzíkovi

1467 – se Hartenbergu zmocnili Schlickové (Šlikové).

1419-1434 – doba husitských válek, válečné cesty většinou vedly do chebské oblasti přes Gossengrün, boje však přímo hartenberského panství se nedotkly

1481, 1. červen Václav Šlik z Lažan pán z Holíče a flegar chebský uděluje městečku Gossengrünu městské právo, jak je užívají okolní městečka, totiž volně odkazovat, prodávat nemovitý majetek, provozovat řemesla a rozsuzovat sporné i trestní věci mezi sousedy, ale bez újmy soudu vrchnosti. Daruje jim svůj pivovar v Krajkové a ustanovuje, že se v žádné vesnici nesmí "šenkovat" pivo.

1485, 18. červenec. – Pražský hrad, Král Vladislav uděluje na prosbu Václava Šlika z Lažan a Holiče jeho městečku Gossengrünu náležejícímu k hradu Hartenberku, týdenní trh každé úterý a městský znak i právo pečetiti zeleným voskem. V 18. století již pečetilo červeným voskem. od roku 1485 tvořil znak Gossengrünu modrý štít, v němž vystupovala z pravého dolního kraje plechová rukavice, sahající až k lokti, která svrchu držela zkřížená hornická kladiva (vpravo želízko, vlevo mlátek) přirozené barvy se zlatými násadami. již v 15.století vykonávalo město soudní právo, dokonce tzv. hrdelní právo, o čem svědčí popisné jméno části pozemku vedle silnice vedoucí na Květnou. Část této pozemkové parcely byla nazvána Galgenwiese, což přeloženo do češtiny se jmenuje šibeniční louka.

1523 – Pankretz Schlick prodává Hartenberg i s okolními vesnicemi vč. Gossengrünu svému bratranci

1526 – hrabě Schlick zemřel v bitvě u Mohácze a majetek převzal Hieronymus Schlick

1547, 10. října – byl Hartenberg i s okolními osadami, tedy i s Gossengrünem, zkonfiskován králem Ferdinandem ve prospěch Královské koruny.

1552 – první cechovní výroba byla založena

1553 – Hartenberg dostal od krále Heinrich von Plauen za věrné služby

1558 – Bleistadt (Oloví) byl povýšen Ferdinandem I. na volné horní město, ale Gossengrün zůstal v poddanosti Hartenbergu

1570, 25. května – Maxmilián II. potvrzuje gossengrünská privilegia

1597 – koupil Hartenberg s celým okolím hrabě Heinrich von Pissnitz. Pissnitzové pak vlastnili zámek či celé panství přes 150 let. Potom hrabě Julius Heinrich von Pissnitz předal panství své neteři hraběnce von Bredau. Její dcera se provdala za hraběte von Auersperg. Tento rod pak vlastnil Hartenberg až do roku 1945, tj. do konce II. světové války.

1598 – Heinrich von Pissnitz povoluje zásobovat pivem všechny vesnice svého panství

1617 – dovolil hrabě Hans Heinrich von Pissnitz městské radě koupit Městský dům. Z něho byla potom vybudována městská radnice, která byla v domě č. 115 naproti kostelu, později byla přemístěna do domu č. 5 vedle hřbitovní zdi u kostela

1618-1648 – třicetiletá válka znamenala spolu s morovými ránami (1680-81) pro obec katastrofální vymření téměř všech obyvatel. Zůstalo zde pouhých 18. manželských párů naživu

1643 – Adam Heinrich von Pissnitz daroval usedlost Maierhof Lippnitzgrün městu, které zde zřídilo chudobinec (čp. 159 směrem na Květnou)

1647 – král Ferdinand II. na zpáteční cestě z Chebu do Plzně přenocoval v Gossengrünu

1650 – k Lochu (Dolina) patří štola sv. Petra (Sankt Petrus Stollen)

1651 – evidováno 236 obyvatel a 45 domů

1682 – stavba pomníku vedle cesty vedoucí do Květné a to s obrazem Krista na kříži, svatého Šebestiána a svatého Rochuse, morového sloupu na levé straně silnice vedoucí na Květnou a proti tomu byl postaven smírčí kříž jako pomník na dobu moru

1680-84 – došlo v Gossengrünu k rebeliím. Vrchnost potrestala město odnětím práva vařit pivo a odnětím pivovaru, který byl vybudován ve druhé polovině 15. století a byl dán do správy poddanskému městu.

1701 – byl postaven Mariánský sloup na náklady vrchnosti u kašny před kostelem

1722 – měla obec Gossengrün 9 krejčích, 4 kováře, 2 koláře, 6 obuvníků, 3 pekaře, 2 sklenáře, 1 bednáře, 3 truhláře, 1 zámečníka, 9 nářaďářů, 2 řezníky, 2 tesaře, 4 zedníky, 2 hrnčíře, 1 mlynáře a 1 bar¬víře

1753 – město Gossengrün vlastnilo jeden kamenec a uhelný důl vedle Habartova. Podle dalších záznamů však tento důl prodalo v roce 1840 firmě Johann David Stark. Další otevření uhelného dolu bylo zaznamenáno již v 19. století, kdy bratři Dörrflerovi z Gossengrünu otevřeli hnědouhelný důl v bývalé Čisté (Lauterbach) mezi Rádem a Svatavou.

1760, 9. červenec – uvolnění z nevolnictví hartenberským pánům Juliusem Heinrichem von Pissnitz vydáním tzv. Freilassbriefu

1761 – stavba druhého chudobince čp.160. V roce 1846-47 obě dvě budovy, které byly tehdy známy pod jménem Starý špitál, zbourány a na jejich místě byl vystavěn tzv. Armenhospital (nový chudobinec-špitál) stavba cihelná.

1761 – stavbu Svatojánské kapličky umožnil Julius Heinrich von Pissnitz

1763 – podle účtů výdajů a příjmů z tohoto roku je možno usoudit, že uživatelem pivovaru už bylo jen město, kterému patřil celý výdělek či výtěžek z pivovaru. Později ovládla pivovar skupina podílníků. Mezi nimi a městem poté došlo v roce 1832 k dohodě, město dostávalo 20% z výtěžku.

1770 – evidováno 162 domů

1789 – zbourána zastaralá věž kostela

1807 – největší požár Gossengrünu, shořelo 42 rodinných domů

1817-1848 – zpevnění silnice vedoucí ze Svatavy přes Krajkovou a Leopoldových Hamrů do Lubů. Náklady na tuto práci financovalo Hartenbergské panstvo t.č. hrabě Auersperg.

1818 – povolení k zahájení krajkářské školy a tím byl dán základ pro výrobu bruselských krajek

1847 – v tomto roce má město Gossengrün níže uvedený počet řemeslníků: 7 pekařů, 1 hospodského výčepního, 1 puškaře, 2 malíře či barvíře, 6 bednářů, 5 řezníků, 2 hostinské, 2 sklenáře, l zedníka, 2 mlynáře, 2 kováře hřebíků, 2 koželuhy, 2 zámečníky, 4 kováře, 3 krejčí, 10 obuvníků, 5 továrníků na krajky (pohromadě s 300 zaměstnanci), 2 punčocháře, 8 stolařů, 2 hrnčíře, 3 koláře, 27 tkalců, 40 tovaryšů a 16 učňů, 1 tesařského mistra, 4 obchodníků se zbožím, 4 kramáře a potulného obchod¬níka, dále je uvedeno že Gossengrün má 112 mistrů, 68 tovaryšů a 324 učňů vč. pomocných dělníků.

1847 – evidováno počet obyvatel 1633 osob a 229 domů

1865 – stavba budovy Střelnice čp.241

1869 – byl otevřen první poštovní úřad ve městě

1871 – otevřena spořitelna a záložna

1878 – byly položeny základní kameny pro výstavbu nové školy, 5. října 1879 byla vysvěcena již nová budova a předána do využívání. Stála 18000 zlatých.

1890 – se přestává v pivovaře vařit pivo a dům je přestavěn na bytové jednotky. V roce 1934 byl tento dům koupen obcí za 19 700,- korun. Pivovar, který měl čp. 160 a nalézal se vedle bývalého chudobince-špitálu čp. 159 na výpadovce na Květnou, byl využíván v poválečných letech Státními statky jako skladovací prostor (seník, sýpka, sklad pro umělé hnojivo atd.)

1890 – Markvarec má 160 obyvatel a 30 domů, Hrádek 244 obyvatel

1901 – zemřela hraběnka Francisca von Auersperg a byla vložena do rodinné hrobky v kostele sv. Petra a Pavla

1910 – výstavba textilní továrny , její napojení na el. síť z Leopoldových Hamrů

1911 – vybudováno telefonní spojení obce se Sokolovem

1920 – elektrické vedení do Gossengrünu je napojeno na elektrárnu v Dolním Rychnově

1928 – zavedena pravidelná autobusová linka ze Sokolova do Krajkové

1931 – evidováno 1498 obyvatel ve 253 domech (1489 Němců, 6 Čechoslováků, 2 cizinci, 1 ost. nár.)

1938, 15. září - zastřeleno 5 českých strážníků německými ordnery ve dnech henleinovského puče

1939 – počátek II. sv. války a vznik protektorátu

1945, 8. květen – osvobození Gossengrünu americkou armádou

1946 – na jaře tohoto roku byl zahájen odsun většiny původního obyvatelstva, neboť byli německé národnosti, celkem ve 14 transportech

1947 – zahájeno dosídlení obce, přejmenování obce z Gossengrünu na dnešní Krajkovou

1947 – otevření kina v obci, vybudování drůbežárny v Dolině

1948 – založení sklářské výroby v továrně bývalé textilky, znárodnění průmyslových podniků, zřízení místního rozhlasu po drátě

1958 – výstavba rodinných domků pro zaměstnance Státních statků

1964 – výstavba prvního paneláku čp. 7 a 8

1970 – výstavba dvojdomků a hospodářské budovy pro lesní závod

1971 – výstavba panelových činžáků a související kotelny na vytápění, položení vodovodu

1972 – stavba obchodu se samoobsluhou vedle ZŠ

1975 – stavba opěrné zdi u kostela

1979 – výstavba mateřské školy

1982 – stavba Hasičské zbrojnice

1993 – vznik výroby kabelové konfekce a plastových trubek v objektu bývalé sklárny

1993 – zahájena plynofikace obce

1994-1996 - vybudování čističky odpadních vod ČOV II.

1998 - vybudování 3 bytových jednotek (půdní vestavby) na PD 342/80

2000 - plynofikace Květné

2001-2002 - oprava bytového fondu – panelový dům č.p. 7/8 a 342/80

2005 - rekonstrukce veřejného osvětlení v Krajkové

2006-2007 - rekonstrukce domu čp. 258 na 4 bytové jednotky

2008 - vybudování nových kabin na hřišti pro TJ Dynamo Krajková

2009 - výměna oken v MŠ

Nahoru »

Znak obce

Znak obce

Po polovině 15. století byla Krajková povýšena na městečko. Brzy na to pro ni vyprosil Václav Šlik z Lažan a Holiče na králi Vladislavovi Jagellonském znakové privilegium, vydané na Pražském hradě 18. července 1485. Vedle práva týdenního trhu a pečetění zeleným voskem mohla Krajková užívat znak, který byl v privilegiu vymalován s hornickými atributy. Protože se originál nedochoval, známe o dva roky mladší pečeť, ze které poznáme, že městečko znak užívalo. Od roku 1485 tvořil znak Krajkové modrý štít, v němž vystupovala z levého dolního kraje plechová rukavice, sahající až k lokti, která svrchu držela zkřížená hornická kladiva (vpravo želízko, vlevo mlátek) přirozené barvy se zlatými násadami.

Tenhle správný znak používali na některých znakových pečetích. Pouze na malé pečeti z 15. a 16. století byla na štítu samotná hornická kladiva. Obdobně tomu bylo i na pečeti z druhé poloviny 18. století; na štítě byla nadbytečná koruna. Na mladší pečeti z poloviny 19. století byla dokonce celá horníkova paže. Správný znak byl vypodobněn v roce 1927 do kamene pod portálem budovy, která je dnes sídlem Obecního úřadu.

Ve vyobrazeních a popisech městského znaku byly pouze menší chyby. Často chyběla plechová rukavice, horníkova ruka byla obnažena a měla černý rukáv. Jindy plechová rukavice nesahala až k lokti nebo držela hornická kladiva zespodu; někdy také vystupovala z poloviny levého okraje štítu, ojediněle z pravého dolního kraje. Vzácně byla kladiva černá a někdy došlo k záměně želízka a mlátku.

Pečeť

Známe pět pečetí a jedno razítko, na nichž je zobrazen znak nebo jeho část. Krajková získala právo pečetit zeleným voskem spolu s udělením znaku zmíněným privilegiem Vladislava Jagellonského z 18. 7. 1485. V 18. století již pečetila červeným voskem.

1. Nejstarší pečeť je doložena z roku 1487. Průměr měla 34 mm a v pečetním poli na štítu správný znak. Její opis na pásce byl psán gotickou minuskulou. Malá pečeť byla v průměru 24 mm, používaná v 15. a 16. století, měla opis též v gotické minuskule mezi dvěma linkami. V jejím pečetním poli byl štít se samotnými zkříženými hornickými kladivy.

2. Správný znak (s bohatým damaskováním) byl na pečeti z roku 1561 o průměru 40 mm. Měla majuskulní (písmena velké abecedy - pozn.aut.) legendu DASGMARCHTS S ZVO GOSENGRIN a nad štítem letopočet 1561. Byla používána ještě v 16. století. Nepřesný znak byl na malé oválné pečeti (23 x 25 mm) z druhé poloviny 18. století. Měla majuskulní opis mezi bodovcem a linkou. DES MARCK GOSENGRIN KLEINE INSIGEL. V jejím pečetním poli byl štít a na něm pouhá hornická kladiva (v zaměněné poloze); na štít navíc položena koruna. Tuto korunu najdeme i na štítu s městským znakem. Byl na oválné pečeti (26x30 mm) doložené z první poloviny 19. století. Na ní vyrůstala horníkova paže z levého horního okraje štítu mimo štít, do kterého zase vstupovala levým dolním okrajem. Pod štítem byl ve stuze letopočet ANO 1597 a po stranách neoddělený majuskulní opis AMTSSIGEL DES STADL GOSSENGRUN.

3. Správný znak byl na dvojjazyčném razítku městského úřadu s průměrem 37 mm, na kterém byl nad štítem navíc letopočet 1485.



Nahoru » Současnost »
The sponsors: M.Müller, Falkenauer Heimatstube, BOZP a PO | Consultancy Tvorba webu            Poslední aktualizace: Prosinec 24, 2013                              návštěvy: Copyright © M.Müller